Philips 2864

Technický list

Model                         2864

Výrobce                     Philips. Eindhoven, Netherlands

Rok                             1939-40 (?)

Zapojení                     stolní dvoustupňový, 3+1 elektronkový NF zesilovač se vstupy pro mikrofon, gramofon a rozhlasový přijímač

Osazení                      EE1 - 2x 4694 - 1805

Napájení                     střídavá síť o napětích 110-120-220-230 V

Výstup                        (střední hodnota výstupního výkonu na uvedených odbočkách dle výrobce) 100V - 60V - 35V - 20V - 12V - 7V/10W

Skříň, materiál            šasi z ocelového plechu, nad šasi kryt z ocelových úhelníků s výplněmi drátěnou síťkou, povrchová úprava šedým lakem

Rozměry (švh)           330 x 205 x 148 mm

Zdroj údajů                  Servisní příručka výrobce zde: 1)*, také E. Erb: 2)**  Servisní návod vyšel v Radiojournalu č. 36/2000. Kopie schematu zesilovače z příručky "Řemeslnické potřeby" je na posledním obrázku v galerii.

Popis přístroje              zesilovač byl získán do sbírky z Aukra r. 1999. Stav velmi dobrý, kompletní, nefunkční. Po náhradě dvou filtračních elektrolytů, elektrolytů katodových členů EE1 a koncového stupně a svitkových vazebních kondenzátorů byl uveden do provozu. Filtrační elektrtolyt 2x16M jsem schoval pod šasi aby nebyla narušena originalita součástek na šasi. Namísto výrobcem předepsané usměrňovačky 1805 jsem osadil AX50. Citlivost mikrofonního vstupu 5,5 mV uváděná výrobcem vyhovuje pro připojení moderního dynamického pódiového mikrofonu Shure nebo AKG. Kvalita letitého Philipsova zesilovače byla spolehlivě ověřena na letním klubovém setkání 2002 v Nové Bystřici, kdy po celý den ozvučoval aukční "síň" a kousek přilehlého vlakového nádraží.

Poznámka: Dvojčinný koncový stupeň zesilovače 2864 je buzen na svůj jmenovitý výkon jedinou elektronkou EE1. Jak zjistíme prohlídkou schématu, zastává EE1 funkci vstupního zesilovače všech tří vstupů a současně fázového inventoru. Elektronka EE1 byla vyvinuta v roce 1933 jako předzesilovač pro UKV přijímače, ale uplatnila se především v NF zesilovačích. Elektronka je svou konstrukcí vlastně tetroda s jednou elektrodou navíc. Tato elektroda "navíc"  je tzv. sekundární katoda, která je uzpůsobena pro sekundární emisi elektronů a jejím úkolem je vytvořit z jednoho elektronu přilétnuvšího ze žhavé katody větší množství tzv. sekundárních elektronů, které pak dopadají na anodu této lampy. Popsaná konstrukce se nazývá "násobič elektronů". Tento jev je podstatou velkého zesílení, které elektronka poskytuje, takže zastává funkci nejméně dvou předzesilovacích stupňů.

Protože obvodem sekundární katody násobiče protéká proud opačným směrem, než proud anodový, využívá se tohoto jevu ještě k obracení fáze. Souhrnně a stručně řečeno - EE1 nejen pracuje za dva předzesilovací stupně, ale navíc obrací fázi zesilovaného signálu, proto není pro následující dvojčinný koncový stupeň potřeba další elektronku ve fuknci obraceče fáze.

Firma Philips, která EE1 uvedla na trh, přestala elektronku koncem války dodávat. Šéf servisního oddělení Philips A. van Heulen oznamuje obchodním zástupcům fy. Philips letákem datovaným 30. ledna 1947, že elektronka EE1 nadále nebude dodávána a že beze změny zapojení může být nahrazena elektronkou EEP1. Tak skončila epizoda jedné zázračné elektronky. Sběratel, který vlastní zesilovač Philips 2864, má v úmyslu zesilovač oživit a tuto elektronku v něm nemá nebo je vadná, může použít jako náhradu výše uvedenou EEP1. Jiná přímá náhrada neexistuje, aniž by bylo nutné zasahovat do původního zapojení přístroje. Koncové elektronky lze nahradit 2x EL6, zesilovač bude pracovat uspokojivě, i když parametry náhrad nejsou s původními elektronkami totožné.

Podrobněji o "zázračné" EE1 hovoří článek P. Svobody v Radiojournalu č. 39/2001, str. 6 a 7.