Tesla AZK 895A Echolana II

Technický list

Model                         Tesla AZK 895A "ECHOLANA II"

Výrobce                     Tesla Přelouč, n. p.

Rok                             1967 a dále

Charakteristika         stolní douzvukové páskové zařízení -půlstopý záznam

Osazení                      pouze polovodiči: KC509 - 105NU70 - 105NU70 - 4NU72 - KC509 - 105NU70 - 105NU70 - 2x KY702

Napájení                     střídavá síť o napětích 120 nebo 220 V

Vstup                            4 mV/15 k pro mikrofon, 40 mV/100 k pro kytaru

Výstup                        100 mV na impedanci 0,5 MOhm pro připojení do zesilovací soupravy

Skříň, materiál            šasi a skříňka z ocelového plechu, v horní ploše skříňky je víko pro přístup ke smyčce magnetofonového pásku a čištění dáhy pásku. Průčelí s ovladači zpravidla lakováno černě, skříňka kladívkovým lakem ve tmavočerveném nebo modrém odstínu.

Rozměry (švh)             305 x 225 x 115 mm

Zdroj údajů                  Servisní sešit výrobce a návod k obsluze, kopie zapojovacích schematu je obr. 8 v galerii. Také E. Erb: Echolana II   Do maloobchodní sítě dodával podnik Československé hudební nástroje Hradec Králové. Dobová SMC v roce 1970 asi 1 800 Kčs.

Pár slov o Echolaně   Funkce páskového dozvuku Echolana je většinou dobře známá, tak raději o ní povím nějaký příběh... Snem všech muzikantů konce 50. a počátku 60 let minulého století bylo "ECHO", technická vymoženost, co vykouzlí z přikřáplého zpěvákova hlasu mohutný chorál prostoru, při kterém publikum tleská ve stoje a ženské upadají do mdlob. Tehdejší touhu po zlepšení zvuku hlasu nebo nástroje kouzelným "ECHEM" mohu směle přirovnat k drogové závislosti. Jakožto amatérský muzikant-pamětník vím, o čem mluvím... První skutečné dozvukové zařízení pro náš amatérský bigbít vytvořil kapelní zvukař Tonda Hromčík z magnetofonu Tesla MGK 10 využitím sledu jeho hlav: mazací, záznamová a snímací. Takže, my jsme konečně měli skutečné "ECHO", ostatní kapely se užíraly závistí a na naše hračky se publikum jen hrnulo. Tonda občas pobaveně vykládal, jak ho navštívil udýchaný kapelník nějaké konkurenční kapely, vlekl Soneta a dotíral na něho aby jim z toho také udělal "ECHO". Tonda byl skutečně jednu dobu v ohrožení zdraví, protože nedokázal vysvětlit muzikantovi-netechnikovi, že ze Soneta to prostě nepůjde a tak muzikanti odjinud v domnění, že je zavázán nějakou tajemnou přísahou věrnosti výhradně jen a pouze naší kapele, mu škaredě láli a slibovali mu brzké setkání v temné uličce. "Kúrňa, toš si blbý, šak Sonet je novější, tošcobytokúrňanešlo, dyš to de hen z takého starého kráma...šak ti zaplatím, si řekni," a loučili se konstatováním "...to sem Toncku teda nevěďél, že si až taková sviňa šak počkaj!".

Roky plynuly, národní podnik Tesla na nás muzikanty stále okázale kašlal, ostatně většinou jsme hráli ten "imperialistický folkór", ale najednou se objevila Echolana! Nejprve ta jednodušší a pak tahle "dvojka". Jako mávnutím kouzelného pláště se začal zvuk nástrojů nebo hlasů kultivovat. Echolany přežily nesčetně zábav a cest tam a noční tmou zpátky, řadu let muzikanty opatrovány jak oko v hlavě, než byly nahrazeny vrábelským zařízením "Studio Echo" a pak nakonec i dokonalými dozvukovými efekty z provenience západních výrobců. Dnes je druhdy vytoužená Echolana historickým artefaktem a kdo nezažil tu atmosféru venkovských hraček před padesáti let na vlastní kůži, stěží pochopí, co tahle nevelká krabička pro nás muzikanty tenkrát znamenala.

Echolana II na fotkách v galerii patřila místní dívčí country kapele a poté, co se kapela rozpadla, ležela zapomenuta roky a roky pod policemi s kompoty a marmeládami ve špajzu u bývalé šéfky toho tělesa. Holky se vdaly, přišly děti a jednou, už odrostlý synek té bývalé šéfky, přišel na výstavku sběratelské elektroniky. A povídá "Pane, takový zesák má moje máti v komoře a eště takovýto malý, asi nějaký starý magneťák, vevnitř je pásek" a ukázal rukama. Tak jsem se stavil. A odvezl si Mono 50 a tuto Echolanu.

Inu, sbírkové předměty mají svůj příběh. Jen na něj kápnout..