Philips 944A

Technický list

Model                         944A

Výrobce                      PHILIPS, akc. Spol., Praha-Hloubětín

Rok                             1934-35

Zapojení, rozsahy       2+1 elektronkový jednoobvodový přímozesilující přijímač pro AM rozsahy SV a DV; zpětná vazba řízena indukčně.

Osazení                       E446 -E443H - 506

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-120-150-200-220-250 V

Reproduktor               kruhový dynamický s permanentním magnetem, Ø 180 mm

Skříň, materiál            hranatá na šířku, dřevěná dýhovaná, stupnice celuloidová půlkruhová ve výřezu skříně, zadní stěna tmavošedá lepenka s potisky

Rozměry (švh)           350 x 250 x 170 mm

Zdroj údajů                  Baudyš, schéma ze str. 175 je na konci galerie; Servisní návod na Philips 944A od M. Berana, nebo E. Erb: 944A*

Stav přístroje  skříň výborná, původní nálezový stav, brokát původní výborně zachovalý, vnitřek původní kompletní, tč. nehraje - problémy ve filtraci anodového napájení, patrně konečně úplně vyschnula náplň původního filtračního elektrolytu. Přijímač byl získán v roce 1978 v obci Želetava výměnou za skříňku s reproduktorem, patnáctiletý syn v dotyčné rodině zamýšlel vyhodit vnitřek přijímače a skříňku s reproduktorem použít jako druhý reproduktor s připojením k rodinnému rádiu do jiné místnosti.

V dohlednu plánuji opravu přijímače a pořídím další fotky, čestné pionýrské,  :-)

DOPLNĚK (13. 12. 2015)

Co jsem slíbil tak plním, včera jsem rádio vzal do dílny a dnes je hotovo -  tady je reportáž: Jako obvykle jsem vymontované šasi připojil bez elektronek na stejnosměrný rozvod BM 208 přes sériový odpor 3k6/10W, na první filtrační elektrolyt. Již při napětí 50V vzrostl odběr na 40 mA, ale po chvíli poklesnul o polovinu. Což dávalo jakousi naději, že formování filtračních elektrolytických kondenzátorů by mohlo být úspěšné. V přijímači se zachovaly oba původní filtrační kondenzátory Philips 32M s mokrým dielektrikem. Zvýšení napětí na 100V samozřejmě zase zvýšilo odběr, ale následný pokles odběru už byl nevýrazný a když při nastavení 200V vyletěla ručička mA metru až na 100mA, rychle jsem zdroj vypnul - a dotyčný hříšník se prozradil naštěstí jen mírným oteplením. Prohlídka terénu kudy se mezi těmi všemi spoji dole dostanu k masivním upevňovacím maticím elektrolytů se konala po otočení šasi vzhůru nohama. Pak se šasi položilo zase na nohy a jen tak, kvůli fotce (obr. 8 a 9) zmíněného odběru 100 mA, jsem zdroj na chvíli zapnul znova - jenže mA metr se ani nepohnul - asi vypadl krokodýlek... No, nevypadl, ale formování elektrolytů včetně toho zahřátého se patrně úspěšně dokončilo přelitím náplně v pouzdrech a ellyty náhle vykazovaly odběr 3-4 mA, což je na těch fotkách dobře patrné. Jenže měření ESR zjistilo, že oba mají kapacitu méně, než 10M, což je nedostačující.  Po demontáži jsem je nahradil (prozatím, viz dále) dvojitým elektrolytem Tesla 50+50M/450V. Na obr. 10 a 11 jsou původní elektrolyty těsně před demontáží, na následujících je už v přijímači dvojitý náhradní elektrolyt. Tak - konečně bylo možné vše prověřit zespodu aniž bych se obával, že šplouchací elektrolyty otočené hlavou dolů budou při zatížení napětím protestovat.

Na dotek g1 E446 reagoval přístrojek sympatickým vzteklým zavrčením, napětí na anodě i na g2 byla správná, ale po připojení antény se rozhostilo zneklidňující ticho. Tak uvažujme: když je na anodě E446 napětí, je zcela jistě v pořádku vinutí nízkofrekvenční tlumivky NFTL i zpětnovazební cívky L3 (viz SN od M. Berana). Pokud g1 vrčí jak správně má, tak zbývá prověřit vstupní cívky L4, 5 a 6. V úvahu přichází buď přerušení cívek nebo zkrat v některém bodě. Ss odpor mezi bodem 8 (dle Beranova SN, jinak je to vstup přívodu od L4 do "konzervy" vzduchového ladicího kondenzátoru) a kostrou ukázal 1,2 Ohmu. Zkrat! Po odpájení přívodu od L4 od vstupu do CL2 byl naměřen celkový ss odpor mezi bodem 8 a kostrou 104 Ohmů pro rozsah DV a 63 Ohmů pro SV, tj. včetně ss odporu VF tlumivky L6, která je připojena trvale.

Detailů defétistické nálady po zjištění, že zkrat je v ladicím kondenzátoru, čtenáře ušetřím. Několik telefonických záchranných pokusů (... prosímtě, nemáš čirou náhodou... Ne? No tož díky, ahoj...) náladu nezlepšilo, ba naopak. K věci patří, že k demontáži té zaletované piksly ladicího kondenzátoru typu "LILIPUT" jsem se odhodlal až po štamprdli meruňkovice: jestli je ten kondík v háji, tak se konečně jednou aspoň podívám co to plechové srdíčko vlastně ukrývá. Tak jsem šel na to... Kdybyste to někdo někdy dělali, tak jsem si dovolil pro ten případ ukázat pár fotek a přičinit pár vět jak jsem postupoval.

Demontujeme držák prosvětlovací žárovky, zavazel by. Celuloidová kruhová stupnice je nasazena na konus vnější části hřídele rotoru CL a zajištěna centrálním šroubem M4. Povolíme šroub a jemným páčením břitem většího šroubováku mezi kovovým středem kotoučku a osazením konusu stáhneme stupnici z konusu a současně ji pozvedneme z talířků třecího převodu.  Vyšroubujeme oba šrouby M4 s matkami, upevňující pouzdro CL ve svislých držácích šasi. Pod těmito šrouby jsou z obou stran celkem 4 distanční mosazné vložky, které při vytahování pouzdra z držáků zajistíme, aby nevypadly a nezatoulaly se. Nyní jde pouzdro vyjmout. Vpředu na pouzdru vyšroubujeme šroub M3 který drží plochou přítlačnou pružinu pod osazením hřídele rotoru a zezadu pouzdra vyšroubujeme protilehlý šroub M3 (obr. 14). Kryt tohoto provedení sestává ze dvou výlisků spojených pájením cínem ve třech bodech, spoje povolí nebo při zpětném sestavení krytů je lze spojit i běžnou pistolovou páječkou (obr. 20). Po otevření vyjmeme opatrně mosazné těleso kondenzátoru a současně vytahujeme vývod rotoru z keramického izolátoru ve stěně přední části krytu (obr. 15). Na rozdíl od běžně známých provedení ladicích kodenzátorů, které mají rotor ukostřen a stator je izolován, je to zde naopak: izolován je rotor.

V tomto případě byla rozlomená přední část keramické hřídele rotoru. Lom byl téměř hladký, bez nerovností, nebylo tedy divu, že před demontáží se ladicí mechanismus otáčel volně bez sebemenšího drhnutí nebo mrtvého chodu. Lom je tak jemný, že na detailech keramické hřídelky není patrný (obr. 17 a 18). Pokusné sesazení rotorové hřídelky s přední částí zlomu při současném připojení multimetru ukázalo, že obezřetnou manipulací při použití spolehlivého lepidla by bylo možné zkrat desek odstranit. Na zlom jsem aplikoval jednu kapku lepidla "Universum" a bylo vidět, že zlom dávku lepidla ihned vstřebal. Sestavu jsem ponechal vytvrdnout přes noc.

Následující den se potvrdilo, že zlom byl slepen bezvadně a zkrat desek tak byl odstraněn. Po montáži opraveného CL2 přijímač fungoval. Detail celuloidové stupnice přijímače je na obr. 21. U této konstrukce otočného vzduchového kondenzátoru lze nejčastěji očekávat dva druhy závady: buďto zlomení keramické hřídelky rotoru nebo utržení fosforbroznové pružinky spojující rotor s vývodem v boční stěně krytu. Na obr. 18 je zřetelně vidět detail pájeného uchycení této pružinky na vnitřní izolátor. Únava materiálu může být příčinou přerušení pružinky u izolátoru nebo u hřídelky rotoru a to má za následek buď zkrat rotoru na kostru nebo přerušení přívodu k ladicímu obvodu. Obr. 22 a 23 jsou momentky ze zpětné montáže stupnicového kotoučku na opravený kondenzátor, obr. 24 a 25 - zkouška přijímače s opraveným CL2, na obr. 26 je uspořádání součástek a spojů pod šasi po výměně některých kondenzátorů jak je popsáno v závěru.

Původní "mokré" elektrolytické kondenzátory Philips byly uloženy do depozitu. Výhledově bude z pouzder vypuštěn zbytek obsahu a dovnitř budou vloženy elektrolyty odpovídající kapacity. Repasovaná pouzdra budou vrácena na svá místa a vývody zapojeny do obvodu filtrace napájení.

Nyní byly v přijímači vyměněny kondenzátory C2, C4 a vazební C5 a původní elektrolyt C10 v katodovém obvodu E443H, který je bez kapacity ale nemá zkrat, byl přemostěn malým elektrolytem Tesla 20M/15V.