Philips B5X42A

Technický list

Model                          B5X42A "Stereo"

Výrobce                      PHILIPS, Eindhoven, Netherland

Rok                             1963-64

Zapojení, rozsahy      8+2 elektronkový superhet, šestiokruhový pro AM rozsahy KV (18,2-5,95 MHz), SV (1620-517 kHz), DV (260-150 kHz); MF=460 kHz, jedenáctiokruhový pro FM (87,5-100 MHz), MF=10700 kHz

Osazení                       ECC85, ECH81, EF89, EBF89, EAA91, ECC83, EL84, EL84, EM81, EZ81

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-127-145-165-220-245V

Reproduktor               dva dynamické s permanentním magnetem, Ø 160 mm (typ AD 3700AM), výstupní výkon 2x 2,25W do impedance 800 Ohm (!)

Skříň, materiál            dřevěná lakovaná, stolní provedení, průčelí tvoří velkoplošná podsvětlená stupnice, na bocích výrazné kovové lakované mřížky před reproduktory

Rozměry (švh)           600 x 255 x 240 mm

Zdroj údajů                 Servisní sešit technické služby Philips-Radio: B5X42A

Stav přístroje              Nálezový stav dobrý, nebyla zjištěna ani stopa koroze, všechny elektronky kromě EL84 a ECH81 vykazovaly dobré parametry. Vadné osvětlovací žárovky stupnice, velmi slabý svit EM80. Lak skříňky bezvadný, vyžadoval jen přeleštit přípravkem na nábytek. Šasi se součátkami a skříňku bylo třeba jen vyfoukat od prachu. Šasi tohoto přijímače se vyjme ze skříňky stejně jakou u typu Philips B5X43A, tzn. po odpájení přívodů k reproduktorům a uvolnění dolních šroubů vytahujeme šasi směrem dopředu. Repoduktory mohou zůstat ve skříňce. Vzhledem k předpokladu, že ihned o přijímač projevil zájem můj známý, který ho chtěl jako fungující dekoraci do kanceláře, nepořizoval jsem si fotky nálezového stavu. Ve fotogalerii je tento přijímač na první fotce společně s jeho o rok mladším plně stereofonním bráchou, je to ten dolní. Přijímač je anoncován jako tzv. "neúplné stereo", tzn., že program na pásmu VKV s frekvenční modulací není reprodukován stereofonně, protože přijímač nemá vestavěný stereodekodér, na šasi jsou pouze pájecí body pro jeho doplnění. Z detektoru přichází signál na svorky 1 - 2 -3 v (dolní oblasti schématu) a dále je zpracováván jako signál monofonní. Stereofonně je reprodukován jen signál ze vstupu pro gramofon nebo magnetofon. Po tomto vysvětlení zájemce již o přijímač ztratil zájem - totiž prodejce na Aukru psal v nabídce, že jde o  "stereorádio", ale v době nákupu jsme ještě neměli k dispozici schéma.

Tam jsem si přijímač ponechal. Když jsme s kolegou Jirkou Hájkem studovali schéma, napadlo Jirku, že bychom mohli využít "přípravy" za detektorem a pokusit se do přijímače přidat stereodekodér. Jelikož jsme neměli možnost opatřit originální stereodekodér Philips, údajně dodávaný firmou jako doplněk k rozšíření na plné stereo, použili jsme transistory osazený stereodekodér z vraku německého přijímače přibližně z té doby. Určitým problémem bylo vyřešit napájení stereodekodéru z obvodů přijímače.

Několik fotek z průběhu tohoto pokusu s "cizím" stereodekodérem jsem umístil do galerie. Přijímač je vybaven spínačem pro tzv. "expandér stereo", což je obvod pro zvýšení efektu stereoreprodukce. Po doplnění přijímače "cizím" stereodekodérem opravdu fungovala stereoreprodukce z VKV frekvenčně modulovaných pořadů, ale při příjmu slabších signálů nelze dost dobře využít funkci expandéru, v reprodukci se objevuje nepříjemné zkreslení vyšších kmitočtů. Ovšem podle názorů, které na webu prezentují někteří holandští sběratelé, je zmíněná funkce "expandéru stereo" pro příjem stereorádia u tohoto typu všeobecně problematická a pravděpodobně funguje uspokojivě pouze při reprodukci z NF zdrojů signálu - gramo a magnetofon.

Nicméně vůbec nelituji, že mně přijímač zůstal a využívám ho při brigádnickém pobytu v klubové budově v Třešti, kde koná docela dobrou službu. Jediná závada, která dosud nebyla odstraněna, je výměna EM80 za magioko s lepším svitem. Jak je možné si povšimnout na snímcích přijímače v motážním rámu, magické oko je vsunuto do jakési plastové šachty, jejíž přední část těsně přiléhá ke sklu stupnice. Poctivý konstruktér firmy Philips vymyslel důkladné světelné odstínění, aby světlo blízké stupnicové žárovky nerušilo svit magioka. Vnitřní rozměr - tj.průměr plastové stínicí šachty pro magioko - je bohužel vyměřen přesně na baňku původní elektronky, takže např. EM80 Tesla nebo německé výroby, které jsou asi o 1 mm větší, se do šachty nevejdou. Ale - přece nic na světě není úplně dokonalé, že?