Philips B5X43A

Technický list

Model                         B5X43A "Pallas Stereo"

Výrobce                      PHILIPS, Eindhoven, Netherland

Rok                             1964-65

Zapojení, rozsahy      8+2 elektronkový superhet, šestiokruhový pro AM rozsahy KV (18,2-5,95 MHz), SV (1620-517 kHz), DV (260-150 kHz); MF=460 kHz, jedenáctiokruhový pro FM (87,5-100 MHz), MF=10700 kHz

Osazení                       ECC85, ECH81, EF89, EBF89, EAA91, ECC83, EL84, EL84, EZ81, EM80

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-127-145-165-220-245V

Reproduktor               dva dynamické s permanentním magnetem, Ø 160 mm (typ AD 3700AM), výstupní výkon 2x 2W do impedance 800 Ohm (!)

Skříň, materiál            dřevěná lakovaná, stolní provedení, průčelí tvoří velkoplošná podsvětlená stupnice

Rozměry (švh)           550 x 242 x 216 mm

Zdroj údajů                 Servisní sešit technické služby Philips-Radio: B5X43A

Stav přístroje              Nálezový stav dobrý, žádná koroze, při měření na BM215A vykazovaly všechny elektronky dobré parametry. Vadná jedna osvětlovací žárovka stupnice, slabý svit EM80. Lak skříňky bez poškození, vyžadoval jen přeleštit přípravkem na nábytek. Na prvních pěti obrázcích je stav přijímače po renovaci, další zobrazují stav před zahájením renovace a postup prací. Na fotce vnitřku přijímače je uprostřed vidět hliníkový kryt stereodekodéru a nad ním je spojová deska (s modrým válečkem elektrolytu) transistorového vyhodnocovače stereo signálu, viz text níže. Snad se někomu zdá, že je fotek zbytečně mnoho - inu, pořizoval jsem mnoho fotek, a často i detaily, abych nemusel po týdnech vzpomínat jako to všechno bylo původně složené, např. úchyty stupnice atd...

Demontáž přijímače ze skříňky: odpojit přívody k oběma reproduktorům, vyšroubovat 4 šrouby M5 pro upevnění šasi zespodu skříňky, povolit 4 šrouby přední dřevěné lišty pod stupnicí a lištu vyjmout. Šasi se stupnicí opatrně vysunout směrem dopředu. Vysune se celá sestava včetně horní ozdobné lišty s tlačítky apod. nad stupnicí. Stupnice a horní lišta téměř lícuje s vnitřním obrysem skříňky, tj. pozor aby se stupnice nepoškodila.

Šasi bylo vyčištěno od prachu, zkontrolovány mechanické části ladicích náhonů a mechanika kláves volby rozsahů. Pohyblivé části byly promazány olejem. Jeden z upevňovacích šroubů šasi šel vyšroubovat ztěžka, proto byl šroub i závitová díra vespod šasi projety očkem a závitníkem.

Přijímač sice fungoval, ale i tak bylo nutné vyměnit některé elektrolyty a samozřejmě vazební kondenzátory v NF části. Konkrétně ve stereodekodéru byly vyměněny elektrolyty C100 (80M), C200 (10M), C207 (10M), C210 (10M) a C211 (100M), všechny kvůli podstatně snížené kapacitě. Původní EM80 byla nahrazena elektronkou s lepším svitem. Nakonec byly doladěny VF obvody, v tomto případě bez pomocného vysílače a na indikaci magického oka. Abych nemusel stále obracet šasi a mohl pohodlně pozorovat reakci magického oka, umístil jsem před stupnici zrcátko (obr. 20). Přijímač je velmi citlivý jak na rozsazích AM, tak také na VKV. Nastavení rozsahu DV bohužel neumožňuje naladit signál DV vysílače Topolná na kmitočtu 270 kHz bez zásahu do oscilátoru, rozsah končí na 260 kHz, oscilátor jsem neupravoval.

Dobře vyměřený koncový stupeň tohoto přijímače podává velmi příjemnou reprodukci překvapivě bohatou i v hloubkách. Stereoefekt je velmi výrazný, ačkoliv skříňka není nijak rozměrná a reproduktory mají průměr membrány pouze (!) 16 cm. Svit zelené kontrolky na pravé straně nad stupnicí indikuje příjem stereosignálu. Indikační žárovka stereosignálu má závit E10 stejně jako běžné žárovky pro osvětlení stupnic, také je na napětí 6,3V, ale proud jen 50 mA. Jestliže stereodekodér (v tomto přijímači je již s polovodiči) zaznamená pilotní signál stereo, vznikne napětí které přichází do vyhodnocovače. Vyhodnocovač sepne pilotní proud a ten rozsvítí indikační žárovku. Obvod pracuje nezávisle na funkci indikátoru vyladění - magického oka.

Podrobněji o zpracování frekvenčně modulovaných monofonních a stereofonních signálů:

Ve frekvenčně modulovaném signálu na pásmech VKV je přenášena zvuková informace v rozsahu 40 - 12500 Hz při provozu mono. Při provozu stereo je přenášená informace L+P v tomtéž rozsahu + pilotní signál 19 kHz. MF kmitočet musí mít šíři pásma +/- 100kHz, u mono přijímače stačí jen +/- 75 kHz. Na výstupu detektoru je provedena deemfáze, která potlačuje frekvence nad 13kHz.

Ve stereofonním přijímači se signál z výstupu detektoru přivádí na vstup stereodekodéru, kde se nejprve oddělí pilotní signál od signálu zvukového, zesílí se a vynásobí dvěma na frekvenci 38 kHz.Tato frekvence se použije v diodovém křížovém přepínači na přepínání (tj. na rozdělení signálu L+P na složky L a P​, na straně vysílače v kodéru se v synchronizaci s 38 kHz složky L a P napřed sloučí​), odfiltrují se frekvence nad 13 kHz a takto upravený signál se přivádí do NF zesilovačů levého a pravého kanálu, zde pro buzení předzesilovacích triod sdružené elektronky ECC83 jednočinných koncových stupňů. Usměrněný vzorek signálu 19 kHz se využívá k indikaci přítomnosti stereo - viz výše.

Nejstarší elektronkové, později transistorové stereodekodéry byly v 70. letech postupně nahrazovány integrovanými obvody. Tento způsob se nazývá FCC multiplex, vznikl v USA koncem 40. let a Evropa jej kompletně přebrala v 50. letech. Přepínání levý/pravý kanál pomocí frekvence19 kHz by bylo pomalé, přepínací kmitočet by mohl v reprodukci působit rušivě, dvojnásobná frekvence přepínacího signálu 38 kHz vyhovuje lépe, někdy ovšem i tak bývá slyšet zbytkový šum. Frekvenci 38 kHz nelze přenášet přímo ve vysílaném signálu z důvodu velké šíře pásma přenosu (až +/- 200kHz), proto se pilotní (přepínací) frekvence násobí až v přijímači.

Na posledních třech fotkách je tento přijímač spolu se starším stereofonním příjímačem Philips B5X42A z roku 1964, jehož renovace byla dokončena současně. Na obou přijímačích jsem naladil stejnou stanici a porovnával jejich zvuk. Podle očekávání předvedl "mladší" přijímač zvuk znatelně dokonalejší... Renovace přijímače B5X42A bude popsána v nejbližší budoucnosti. U obou přijímačů nelze nezdůraznit zvláštnost - nebovykle velkou impedanci kmitaček 800 Ohmů. Pohledem do schématu lze ověřit, že reproduktory jsou napájeny přes výstupní trafa, tzn. nikoliv přímo z anody koncové elektronky. Tato zvláštnost se vyskytuje také u několika dalších typů těchto "plochých" rádií Philips s postranními reproduktory, vyráběných v období po r. 1960.