Stewart-Warner 300

Technický list

Model                         300

Výrobce                      Stewart Warner Corp.; Chicago (Illinois), (USA)

Rok                             1925-27

Zapojení, rozsahy       tříobvodový 5 elektronkový přímozesilující přijímač pro příjem AM signálů v rozsahu přibližně SV

Osazení                       UX 201A, UX 201A, UX 201A, UX 201A, UX 201A nebo 112A

Napájení                     provoz ze žhavicích akumulátorů 6V a anodové baterie 45/90V

Reproduktor               nemá vestavěný, výstup pro sluchátka nebo vysokoimpedanční reproduktor

Skříň, materiál           dřevěná skříňka na šířku s odklopným horním víkem, přední panel a boky skříně lisovaný lakovaný ocelový plech

Rozměry (švh)           540 x 215 x 240 mm

Zdroj údajů                Kopie servisního návodu výrobce je na posledním obrázku v galerii, dále E. Erb: S-W300

Nálezový stav přístroje a popis zapojení Skříň značně omšelá, politura vykazovala drobné oděrky nebo otluky dřevěné hmoty, v levém předním rohu spodní desky odštípnutý ozdobný relief, lišta kolem kovového panelu a jeho bočních stěn rozpadlá, kusy chyběly. Měděné štítky pod knoflíky ladidích kondenzátorů zčernalé korozí a nečistotami. Většina železných vrutů značně zrezivělá, stejně tak i hřídelky ladicích kondenzátorů. Vnitřek: značně znečištěný vodorovný montážní panel, mezi vodiči nějaký biologický materiál, patrně myší trus (obr. 18-20). Elektronky v bajonetových objímkách byly prakticky zabetonovány nečistotami (17). Žhavicí vlákna tří z pěti elektronek byla přerušená.

Přijímač S-W typ 300 má tři vysokofrekvenční samostatně laděné obvody a dva stupně nízkofrekvenční. Anténa je navázána do odbočky vstupní cívky prvního VF laděného obvodu, další dva laděné obvody jsou vázány indukční vazbou. Třetí elektronka je zapojena jako mřížkový detektor. Přijímač není vybaven zpětnou VF vazbou. Pravý menší knoflík se šipkou na předním panelu je reostat žhavicího obvodu, levý knoflík se šipkou je potenciometr pro úpravu předpětí prvního a druhého VF stupně. Nastavení potenciometru předpětí určuje zesílení prvních dvou VF stupňů a tím se řídí hlasitost poslechu. Přijímač je napájen, jak je uvedeno v tech. listu, z anodové baterie 90V s vývodem napětí 45V pro detekční stupeň a ze žhavicího akumulátoru 6V. V přijímači je použito minimum pasivních součástek, tj. jeden resistor a jeden pevný kondenzátor v detekčním stupni, dále reostat žhavení, dva NF transformátory, tři soupravy VF cívek a 3 vzduchové ladicí kondenzátory.

Prolog: Dále popisovaný postup prací  jsem zvolil tak, aby vyhovoval jednak mým dílenským možnostem, jednak mým schopnostem, znalostem a v neposlední řadě i denním dávkám trpělivosti, které nebývá nazbyt. Popis není míněn jako dogmatický návod jak restaurovat 90 let staré rádio, je jen ukázkou jedné z možností, ale snad se méně zkušení inspirují mými chybami, a zkušení sběratelští matadoři budou nahlížet na moje zbloudilosti s laskavou tolerancí... Jako cíl restaurování jsem si kladl upravit vše tak, aby vzhled se co nejvíce blížil původnímu stavu s tím, že přijímač bude nefunkční - přímá náhrada tří původních elektronek s přerušenými vlákny je prakticky nemožná a přestavba původních objímek s bajonetovým závitem na objímky pro dostupnější evropské ekvivalenty by vážně narušila původnost zařízení.  Ačkoliv je přijímač napájen z baterií a akumulátoru, umístil jsem jej do sekce "Rádia USA", mezi přijímače napájené z rozvodné sítě, nikoliv do sekce "Rádia bateriová...". Přibližně do r. 1927 byla rádia standartně napájená z baterií. Síťové napájení začínalo teprve v roce 1927.

Postup prací Na prvních čtyřech obrázcích je stav přijímače po dokončení. Další fotky dokumentují nálezový stav a některé momenty postupu práce a také některé zádrhele. Při demontáži se jako první potíž objevily zcela zrezavělé hlavy vrutů, do jejichž drážek většinou nebylo možné pořádně opřít šroubovák a vruty povolit, nehledě k tomu, že koroze vrutu samozřejmě pokračovala dále na závit, který byl do tvrdého dřeva "zažrán" jako armovací dráty do betonu. Nejprve bylo odmontováno víko skříňky s tzv. klavírovým pantem, dále kovová část skříně s bočními stěnami, oboje se zádrhely kolem rezavých vrutů.... Další nepříjemný zádrhel se objevil v podobě silně zkorodovaných hřídelek ovladačů na přední straně panelu. Po marných snahách uvolnit knoflíky z hřídelek pomocí zakapávání petrolejem nebo směsí oleje s naftou bylo použito hrubé, ale přiměřené násilí - instalatérské kleště siko​. Demontáž těles tří ladicích kondenzátorů, reostatu žhavení a potenciometru předpětí byla už proti tomu sranda... Všechny tři ladicí knoflíky jsou doplněny ozdobnou kovovou šipkou - u jednoho byla šipka ulomená, takže se musela vytvořit (snad) přiměřená náhrada (21). Opět se potvrdilo smutné pravidlo, že koroze želené hřídelky v mosazném osazení knoflíku je velice protivná (22). Všechny součástky a kabeláž jsem sejmul ze základního panelu a vyčistil co se dalo. Na fotkách jsou detaily upevnění ovladačů, měděných stupnicových štítků, bajonetových objímek elektronek a rezatých (zas ta koroze...!) vrutů vodorovného subpanelu z černého ebonitu. Sejmuté součástky s kabeláží jsou na obr. 25-31.

Kovovou část skříňky bylo nutné zbavit koroze broušením ocelovým kartáčem, brusným papírem a jakžtakž konzervovat odrezovačem. Pak teprve přišlo na řadu několik vrstev hnědého matného laku v odstínu namíchaném podle zbytků laku původního (obr. 32 a dále). Nálezový stav stupnicových štítků je zřejmý z obr. 5, 11 a 33-35; renovace začala důkladnou očistou špíny ve vodní lázni s pracím práškem a po vysušení pokračovala opatrným přebroušením reliefu stupnic brusným papírem o zrnitosti 600. Výsledek vidíme na obr. 1 a 2, částěčně očištěný štítek je na obr. 39.

Vlhké prostředí samozřejmě zanechalo stopy nejen na kovových součástkách, ale také na dřevěných částech skříňky. Na obr. 40 je lepení horních výstupků zadní stěny (vedle pantů) s větrací perforací. Uštípnuté ozdobné okraje dolního montážního panelu jsem v hrubých rysech dolepil dvousložkovým tmelem a po vytvrdnutí dotvaroval podle původního reliefu. Stav před tmelením je na obr. 41-43, tmelení a tvarování tmelené části na obr. 44-46.

Dolní hrana plechové části skříňky byla zalištována, kousek původní lišty je vidět nad odštípnutým rohem podstavy na obr. 41-43, tuto tvarovanou lištu jsem nechal vyfrézovat u kolegy stolaře, pak nařezat na příslušné délky a přilepit (47 a 48).

Závěrečná úprava dolního montážního panelu před montáží plechové části skříňky a součástek spočívala v nanesení několika vrstev politury na ozdobné okraje a lištu, a v jednom nátěru vnitřní montážní plochy (obr. 49 a 50).