Telefunken "SONG" 2

Technický list

Model                          SONG (2)

Výrobce                      Telefunken – Radiotechna, spol. s r.o., Praha - Přelouč

Rok                             1937-38

Zapojení, rozsahy       stolní 3+1 elektronkový sedmiobvodový superhet se 3 rozsahy pro AM pásma: KV – SV a DV. MF=484 kHz.

Osazení                      ACH1 – AF3 – ABL1 – AZ1

Napájení                     střídavá síť o napětích 110 – 125 – 150 – 220 - 245 V

Reproduktor              kruhový dynamický s buzeným magnetem, Ø 200 mm

Skříň, materiál            dřevěná světle lakovaná, zadní stěna tmavá lepenka, 3barevná stupnice

Rozměry (švh)           575 x 342 x 265 mm

POZNÁMKA:               Tento přijímač zařazuji pouze kvůli dále popsané kuriozitě v nálezovém stavu. Byl použit jako jeden ze tří přijímačů téže značky v době, kdy jsme psali Servisní poznámku pro klubový časopis Radiojournal č. 78/2013. Jde o ten SONG, který má původní rozptylovou clonku pod stupnicí. Když jsem přijímač otevřel, propadl jsem panice, že neumím napočítat do pěti, neboť na (velmi zachovalém) šasi bez jalékoliv stopy koroze bylo PĚT lamelových objímek, vidíme to na prvním obrázku. Při podrobnější prohlídce byl zřejmé, že tu jedna objímka přebývá a na rozdíl od těch zbývajících není přinýtována, ale přišroubována. A výstupák, který má být upevněn na šasi na tomto místě, byl přivrtěn dvěma vruty ke dnu skříňky. V nadpočetné objímce trůnila trioda AC2, na detailu obr. 2 je vidět její čepička se stíněným kablíkem, dole zapojeným do bodu detekce. Anoda byla vázána kodenzátorem na potenciometr hlasitosti a odtud na g1 koncové pentody elektronky ABL1. Samozřejmě to nehrálo... Co tím chtěl básník říci?

Odpověď poskytla zkouška elektronky ABL1 na BM215a. Pentoda vyjela na 90%, ale D1 a D2 byly úplně mrtvé. Jinými slovy - na detekčním obvodu nemohlo vzniknout naprosto žádné budicí napětí pro další zesilování a rádio by nehrálo ani kdyby tam těch AC 2 zapojil třeba deset... V původním zapojení dodává mezifrekvenční pentoda AF3 dostatečné výstupní napětí pro následnou detekci a pro vybuzení koncové pentody, ovšem pouze s tou podmínkou, že detekční dioda je plně funkční!!!

Přijímač SONG nemá v původním zapojení předzesilovací NF stupeň. Pro plné vybuzení koncové pentody ABL1 je potřeba signálové NF napětí cca 3,5V, což lze při dobrém MF zesílení získat z demodulátoru, proto je průběh AVC nastaven tak, aby AVC zasáhlo až při vyšších hodnotách řídicího napětí. Napětí AVC vzniká na druhé diodě ABL1, ta byla u této elektronky nefunkční stejně jako dioda detekční. Pro 3,5V efektivního NF napětí je potřeba získat z detekce cca 15 - 20V ss při hloubce modulace 30%. Neznámý amatér si chtěl vypomoci vřazením předzesilovacího NF stupně navíc, ten za těchto okolností samozřejmě neměl žádný signál, který by mohl zesilovat. 

Z toho plyne jednoduchý závěr: u kombinovaných elektronek typu ABL, EBL, ABC, EBF atd, tedy tam, kde mají diody funkci detekce signálu, nezapomínejme při zkoušce změřit také emisní schopnost diod. Vyvarujeme se zbytečnému bádání proč to nehraje, popř. hraje slabě. Příčinu častého chabnutí diod v těchto starších typech kombinovaných elektronek hledejme v nedokonalé kostrukci systému: diody jsou umístěny v dolní části katody, kde je katoda okrajovou částí žhavicího vlákna trvale mírně podžhavována. Podžhavení má za následek slábnutí emisní schopnosti této části katody. Diody pomalu ztrácí schopnost usměrnit dodávanou VF složku signálu a postupně tak slábne procházející proud  (řádově mikroampérů) a pokud didody vůbec nějaký slabší proud propustí, pracují do zátěže připojených obvodů. Tato zátěž je vypočtena tak, aby průchodem demodulačního proudu na ní vzniklo potřebné efektivní napětí (viz předchozí odstavec), to však osabené diody zatěžuje příliš, propuštěný proud se limitně blíží nule a stejně tak detekované napětí. U elektronek EBL21/UBL21 se výrobce snažil tento handicap zmírnit zdvojením smyčky žhavicího vlákna v oblasti diod, ale ani to příliš nepomohlo. Proto se v etapě "moderních" kombinovaných elektronek v provedením rimlock, heptal a noval umisťovaly diody nad systém triody nebo pentody a potíž byla odstraněna. Příklady: 6BC32, EBF89, EBF80, EAF42, EBC41, apod. Kvůli uvedeným problémům výrobci opustili kombinace xBL = koncová pentoda+didody.

Přidáním zesilovací triody nastaly v zapojení tohoto Songu větší změny, které jsem řešil celkovým "rozdrátováním" všech obvodů od sekundáru druhé MF propusti směrem ke koncové pentodě a novým zapojením všeho podle schématu. Ve většině případů bylo možné použít původní součástky. Šasi při rekonstrukci zapojení je na obr. 4 a po rekonstrukci na obr. 5. Song byl samozřejmě osazen plně funkční elektronkou ABL1 a po oživení byl nastaven souběh vstupu a oscilátoru a sladěny mezifrekvenční propusti. Ovšem mějme na paměti, že k uspokojivému výkonu potřebuje přijímač SONG také silný signál z antény.

Přijímač byl v srpnu 2006 zrenovovaný a plně funkční prodán, stav po renovaci je na obr. 6, 7 a 8.