Empo HEROLD

Technický list

Model                         HEROLD

Výrobce                      EMPO, Severočeská továrna elektroměrů spol. s r.o., Praha-Čakovice

Rok                             1938-39

Zapojení, rozsahy       3+1 elektronkový šestiobvodový superhet pro rozsahy KV, SV a DV, MF=481 kHz

Osazení                       EK3, EBF2, EBL1, AZ1

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-120-150-220-240 V

Reproduktor               kruhový dynamický s permanenstním magnetem, Ø 200 mm

Skříň, materiál            dřevěná hranatá, dýhovaná na šířku, zadní stěna tmavošedá lepenka s perforací

2Rozměry (švh)           495 x 277 x 245 mm

Zdroj údajů                  Baudyš, http://www.oldradio.cz/rad20.htm a také E. Erb: Herold*

Servisní poznámka s podrobnou fotodokumentací je u V. Cingela: Herold**

Stav přístroje              Nálezový stav: Skříňka sice měla původní lak, ale značně vybledlý, což příkře kontrastovalo s plochami laku, kam sluce nebo denní světlo nemělo přístup, tj. v zákrytech za knoflíky a za kovovým znakem firmy v průčelí pod stupnicí (obr. 12). Na povrchu ulpěly také četné cákance od zelené základové barvy, přijímač asi sloužil nějakou dobu v garáži nebo v dílně; pod skvrnami byl původní lak narušen. Potisk stupnice byl místy poškozen, ale s tím jsme bohužel nemohli nic udělat. Část desek rotoru ladicího kondenzátoru byla zdeformováno (obr. 18), původní elektrolyty demontovány a nahrazeny pod šasi vlepeným červeným válečkem Tesla 2x 32M. Ten jsem nahradil elektrolytem 2x 32M se šroubovacím úchytem, ale jelikož mají původní montážní otvory průměr 16 mm, bylo nutné jeden z otvorů zvětšit na průměr 18 mm. Aby bylo možné upravit průměr montážního otvoru elektrolytu aniž by přitom došlo k poškození okolí, byla demontována stupnice s nosníky. Současně tím vzniknul pohodlnější přístup k opravě zdeformovaného rotoru ladicího duálu.

Většina svitkových kondenzátorů byla vyměněna. Po opravě se přijímač projevil jako překvapivě citlivý na všech vlnových rozsazích, již vzhledem k tomu že zapojení je „ošizeno“ o jeden MF obvod, a také proto, že použitý tzv. „středovlnný“ MF kmitočet 481,5 kHz, poskytuje menší zisk na signálu pro NF část, než MF kolem 128 kHz (tzv. dlouhovlnný), který používala firma Philips pro třílampové přijímače shodné třídy, např. Ph. 470A nebo 471A.

Proto by k osazení přijímače s takovým zapojením měly být použity elektronky s nejméně 80% schopností. V té souvislosti připomenu, že při měření kombinovaných elektronek typu ABL/EBL se mnohdy změří jen kvalita pentodové části, ale na ověření vlastností diodové části pro detekci se zapomíná. Pokud je detekční dioda slabá, dostává koncová pentoda detekovaný signál nedostatečné úrovně a přijímač hraje slabě, popř. nehraje vůbec.

Velkým prohřeškem konstruktérů Heroldu jsou nepřístupné nastavovací prvky oscilátoru; jsou umístěny z přední strany šasi pod kotoučem převodu ladění (viz obr. 25), tzn., že kvůli nastavování musí být šasi vyjmuto ze skříňky. Podobně je to vyřešeno také u typu Empo Admiral.

Na stránkách radiohistorie je pro přijímač Herold zveřejněna Servisní poznámka s podrobnou fotodokumentací. Po dohodě s autorem zmíněné SP jsme s kolegou Jiřím Hájkem vypracovali dodatek, zaměřený především na problematiku záměny původní, dnes již vzácné oktody EK3, za lépe dostupnou triodu-hexodu ECH3. Dodatek uvádí provozní hodnoty napětí pro osazení s EK3 i s ECH3. Dodatek by měl být otištěn v klubovém časopise Radiojournal č. 86/2016.

Spořič příkonu: přijímač je vybaven tzv. spořičem příkonu, ovládaným přepínačem v obvodu anodového vinutí síťového transformátoru. Úsporný provoz se nastaví snížením anodového napětí přepnutím na odbočky anodového vinutí, což pro příjem místního vysílače zcela postačuje. Snížením anodového napětí se šetří i elektronky, žhavicí napětí zůstává stejné.

Renovovaná skříňka má novou povrchovou úpravu tmavou šelakovou politurou. Odstín jsme odhadli podle odstínu původního laku na místech, kde nepůsobilo sluneční záření nebo denní světlo: pod zákrytem knoflíků a pod kovovým znakem EMPO. Byl vložen také nový brokát.

Pasáž z údržby reproduktoru je na obr. 21 až 24. Součástí bylo také praní košilky reproduktoru. Prací lázeň v umyvadle dostala tmavé zabarvení za půl minuty poté, co byla košilka ponořena. Můžete si z toho odvodit, co bylo uvnitř, když jsme rádio poprvé otevřeli. Podle stavu koroze na plechu pod stupnicí rádio nebylo uloženo v kdovíjak šetrném prostředí. Plech jsem obrousil, napustil odrezovačem a poté znovu nastříknul (obr. 15, 16, 17 a 19)

Nápis na tělese původního potenciometru hlasitosti dokládá, že v tomto přijímači byl použit výrobek z USA. Detail potenciometru je na obr. 26 a 27.

Po montáži šasi do hotové skříňky se udála taková roztomilá schválnost, která vždy potěší: po pár minutách kochání se zvukem hotového rádia se při přelaďování stanic přetrhnul původní textilní motouz ladicího převodu. Tak jsem si aspoň znovu procvičil demontáž a montáž šasi. Textilní motouz byl nahrazen ocelovým pocínovaným lankem, aspoň se to snad už nikdy nepřetrhne…