Havel PICOLETA

Technický list

Model                         PICOLETA

Výrobce                      RADIO HAVEL, Praha

Rok                             1932

Zapojení, rozsahy       3+1 elektronkový jednookruhový přijímač se zpětnou vazbou pro AM rozsahy SV-DV,

Osazení                       E438, E438, RE 114, RGN 504

Napájení                      střídavá síť, napětí 110 nebo 220 V

Reproduktor               kruhový elektromagnetický (Susaphon), Ø 285 mm

Skříň, materiál            dřevěná dýhovaná politurovaná tvaru „kaplička“, horní část tvarovaná do válcové plochy, mosazný rámeček stupnice, překližková zadní stěna s větracími otvory

Rozměry (švh)            365 x 490 x 190 mm

Zdroj údajů                  Servisní návod M. Berana SN33 Havel Picoleta (RJ23), také E. Erb: 1)*

Stav přístroje              kompletní, hraje dobře, skříň má původní lak a brokát, vyčištění a oprava VII/2009, zkoušeno v létě 2013.

Doplněk (14. 12. 2015)

Když jsem sestavoval původní podobu tohoto Technického listu s prvními sedmi fotkami, vzpomněl jsem si samozřejmě, že v té době jsem měl k dispozici tři přijímače tohoto typu a že příběh, který byl původně zformulován do lakonické věty "kompletní, hraje... atd", viz výše, měl mnohem barvitější průběh a někde (to je právě to: kde??!!) mám určitě ještě přehršle fotek. Jenže ta paměť!

Kdo hledá, nic nenajde a najde to, až to nehledá, zatoulaná fleška se našla -  a nyní se můžeme podívat na další fotky, které už vyprávějí rozsáhlejší příběh... Úkolem bylo vytořit ze tří přístrojů jeden sbírkový pro mne a jeden sbírkový pro kamaráda. Nuže, podívejme se jak příběh Picolet začal a co z toho pak vzniklo. Ta plíseň na prvních fotkách je pravá a vskutku velice výživná, rádio snad patřilo pěstiteli žampionů: skříňka se rozpadala a bylo úplně jedno za co se chytilo, rozklížené díly nedržely nikde a byl zázrak, že šasi z ní vypadlo teprve až byla na stole v dílně. Koroze na šasi tu teorii o žampionech věrně dokládá. Rezaté šasi s nepůvodním síťovým trafem zůstalo viset v mosazné masce za knoflík ladicí hřídelky. Knoflík ze železné hřídelky nešel a nešel sundat, koroze nepovolila ani po několikadenním zakapávání petrolejem a posléze už i brzdovou kapalinou. Jeden známý mi doporučoval zkusit ještě kofolu, ale to už jsem na to vzal brusku a milý knoflík rozbrousil. Nový byl vysoustružen a do boční díry příslušného průměru vyřezán závit pro červík M4. Kvalitní plíseň rašila i mezi součástkami pod šasi...  Při lepení rozpadající se skříňky mi scházela ještě nějaká ta svorka, takže na pomoc musela přijít větší žulová kostka a láhev s litrem vody. Krabicový sdružený kondenzátor v jednom rádiu šlo rozdělat bez sebemenších potíží, zato druhý krabičák byl zalitý asfaltem a nedal jinak, než že se chtěl trochu připéct. Nitrolaku na dně krabičky z toho horka naskákaly puchýře, což se spravilo ocelovým kartáčem a novým nástřikem. Detaily repasování filtračních bloků a zapojování do obvodů vynechejme, to se zájemce dozví ze Servisního návodu. Lesk mosazných štítků jsem oživil pomocí instalatérského rouna, kterému instalatéři u nás říkají "šmuc"; je to abrazivní vata podobná té vrstvě na houbičkách k mytí nádobí, jen trochu jemnější.

Konec dobrý - všechno dobré. Takže ta světlá skříňka na posledních fotkách je ta ze "žampionárny", tu tmavší mám nyní ve sbírce. Tak - viděli jste příběh tří Picolet, který se udál v červnu a červenci před šesti lety.