Telegrafia T22

Technický list

Model                         T 22

Výrobce                      TELEGRAFIA, akc. spol. Pardubice

Rok                             1939 /40

Zapojení, rozsahy       2+1elektronkový čtyřokruhový zpětnovazební superhet pro rozsahy KV-SV, MF=470 kHz

Osazení                       ECH11, ECL11, AZ11.

Napájení                      střídavá síť, napětí 120 a 220V

Reproduktor               dynamický s permanentním magnetem, kruhový, Ø 130 mm

Skříň, materiál            dřevěná dýhovaná politurovaná, na šířku, ZS černošedá perforovaná lepenka

Rozměry (švh)            397 x 242 x 188 mm

Zdroj údajů                 schéma z Baudyše je obr. 10 zde v galerii, zmínka o přijímači u E. Erba: T22

Stav přístroje              po renovaci skříňky včetně výměny poškozeného brokátu, převinutí spáleného síťového trafa, výměně filtračních elektrolytů a výměně několika svitkových kondenzátorů t.č. výborný stav, zařazen jako hrající do sbírky v roce 1997. Zkoušeno a vyčištěno při inventuře sbírky v létě 2013. Demontáž a vyjmutí plechů u síťového transformátoru tohoto přijímače je jednoduché, vinutí ani plechy nejsou opatřeny impregnací. Elektronka ECL11 je provizorně nahrazena novalovou ECL86 prostřednictvím redukčního nástavce. Na obr. 7 je textilie původního brokátu, je uložena uvnitř skříňky. Obr. č. 9 ukazuje provedení redukčního nástavce pro ECL86 v jiném T22.

Poznámka k náhradě původní ECL 11 (text jsme sestavili s kol. J. Hájkem při opravě jiného přijímače téhož typu):
Při renovaci historických přijímačů se v poslední době začíná projevovat nedostatek elektronek ECL11 . Elektronka má většinou zesláblý systém koncové tetrody, nedostatečné zesíluje a zkresluje. Jako vhodná náhrada se jeví elektronky ECL82 a ECL86. ECL82 je TV elektronka pro použití jako budič a koncový stupeň vertikálu, nebo pro kompletní NF díl TV. Její nevýhodou je velké mřížkové předpětí koncové pentody -16V a doporučený pracovní režim koncové pentody při Ua nejvýše 220V. Výhodou je nižší poruchovost a hojný výskyt mezi sběrateli.

ECL86 je trioda-pentoda specielně určená pro NF předzesilovače a koncové stupně. Pracovní bod koncové pentody je Ua 250V; Ia 36mA; Ug1 -7V, což prakticky odpovídá pracovnímu bodu koncové tetrody ECL11. Rozdíl je v použité triodě, která odpovídá 1. triodě ECC83, což je trioda pro NF aplikace s velkým vnitřním odporem Ri 62,5kW a zesilovacím činitelem mí100; tato trioda se nehodí jako LC oscilátor. Trioda ECL11 má vnitřní odpor Ri 33kW a zesilovací činitel mí60. Jako NF předzesilovač ve třílampovém superhetu tento fakt nevadí, ale v případě mřížkového detektoru u tohoto dvoulampového zpětnovazebního superhetu mohou nastat problémy.

Pro náhradu při kombinaci ECH-EBF-ECL stačí vyrobit prostou meziobjímku, pro kombinaci ECH-ECL je nutné meziobjímku opatřit stíněním pro ECL86 a elektronku raději vybrat z více kusů, aby zpětná vazba lehce nasazovala a stupeň nekmital. Problémy jsou hlavně s elektronkami polské výroby, nevhodnější je kus, který má emisi cca 80%. S elektronkami Tungsram tolik problémů není. Je-li elektronka "nová", nepoužívaná uložena dlouhá léta v krabičce, je nutno ji zahořet, tj. nechat jí žhavit jmenovitým, či mírně zvýšeným napětím po dobu minimálně 2 hodin bez anodového a mřížkového napětí. Tím se zahřeje getr a zlepší se vakuum. Polské elektronky obecně mají sklon k nasazování mřížkového proudu, v případě triody potom nedrží nastavená zpětná vazba a přijímač je nestabilní.

Při použití elektronky ECL86 jako náhrady za ECL11 neprovádíme v přijímači změnu objímky a lze se kdykoliv vrátit k původní elektronce.

Spoje katody + stínění, gT, aT, g1P a žhavení jsou vedeny přímo bez křížení vodičem o průměru 0,7mm. Spoje aP a g2P je nutné prokřížit a dobře izolovat bužírkou.