Iron "GAMMA 40"

Technický list

Model                           Gamma 40

Výrobce                       Iron-Radio, Ing. Galoda a spol; Brno-Židenice

Rok                             1939-40

Zapojení, rozsahy      4+2 elektronkový sedmiobvodový (pro KV šestiobvodový) superhet, pro AM rozsahy DV, SV , KV. MF=124 kHz

Osazení                      ECH11 - EBF11 - EF11 - EL11 - EM11 (EM4) - AZ11

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-125-150-220-240 V.

Reproduktor               kruhový dynamický s pemanentním magnetem, Ø 212 mm

Skříň, materiál            dřevěná dýhovaná, povrchová úprava politura, zadní stěna z peroforovaného černého kartonu

Rozměry (švh)            360 x 400 x 220 mm

Zdroj údajů                 Baudyš, dále Servisní poznámka Iron GAMMA 40 v kubovém časopise Radiojournal č. 80/2013, schéma přijímače je poslední obrázek zde v galerii. Také E. Erb: Gamma 40

Popis přístroje             Nálezový stav skříňky, brokátu a vnitřku dobrý, přijímač byl v roce 2013 získán kompletní, nehrající. Jako obvykle bylo nezbytné provést vyčištění vnitřku a skříňky (nejprve kompresorem, viz obr. 7) a zkontrolovat stav svitkových asfaltem zalitých kondenzátorů a filtračních elektrolytů v napájení. Většinu svitkových kondenzátorů a také jeden z obou fltnačních elektrolytů (ten u síťového trafa)  bylo nutné vyměnit. Výměna svitkových kondenzátorů byla ve většíně případů komplikovaná sdružením více součástek obvodu (i odporů) do tzv. "stínicích balíčků", kdy jsou součástky zabaleny ve společné mosazné stínicí fólii a ta je ukostřena. Tyto "stínicí balíčky" jsou na obr. 14 -16. Kvůli výměně kondenzátorů s nepřípustně velkým svodem bylo nezbytné nejprve rozpájet ukostření obalů, pak jejich švy, z vnitřních izolačních vrstev opatrně vypreparovat shluk součástek a vadné nahradit. Preparaci balíčků vidíme na obr. 17. Po náhradě vadných dílů se postupovalo v opačném sledu. Těmto komplikovaným úkonům se nevyhne, kdo si přeje mít přijímač provozuschopný. Ale popravdě řečeno, je to řehole... Sdružování součástek do skupin se společným a jistě dokonalým stíněním lze s nadsázkou označit za předstupeň integrovaných obvodů, ale konstruktér který ty balíčky vymyslel nachystal opravářům mnohdy horké chvilky.

Z anody řízené (!) NF pentody EF11 je zavedena plynulá tónová clona kondenzátorem 10k a potenciometrem M5. Současně se tímto prvkem řídí šířka pásma. Sekundární (dolní) cívka  1. MF propusti je vertikálně pohyblivá a na prodloužené hřídelce potenciometru tónové clony je umístěn excentr s táhlem, které prochází dovnitř krytu propusti. Obě cívky MF propusti jsou navinuty na svisle uložené pertinaxové kostřičce. Přiblížením sekundární cívky se zvětší, oddálením naopak zmenší indukční vazba v obvodech. Zmenšení vazby má za následek zvýšení selektivity, současně se tím ale sníží zesílení, a naopak. Ve schématu u Baudyše není tento řídicí prvek vůbec zakreslen. Detaily cívek vstupu i MF propustí jsou na obr. 12, cívky zleva: DV+SV vstup, DV+SV oscilátor, 1. MFT s pohyblivou cívkou sekundáru, 2. MFT. Detail ovládacího táhla s excentrem je na obr. 13. Na tomto obrázku vidíme také obě cívky krátkovlnného rozsahu.

Další výhrada - přijímač byl navržen do poměrně malé skříňky a snaha konstruktéra o "miniaturizaci" s použitím dobových součástek vyústila ve značně stísněnou montáž. Tak kupř. při výmněně magického oka (viz detail upevnění stupnice na obr. 8, 9 a 10) musíme vyjmout celý napájecí blok. Demontáž a vyjmutí šasi přijímače je nutno provést současně s vytahováním stupnicové sekce (obr. 11), protože náhon ukazatele ladění je s ladicí mechanikou na šasi propojen bowdeny, které jsou oboustranně připájeny (opět obr. 8 a 9).

Renovace skříňky spočívala v oživení politury jak na skříňce tak také na ozdobných lištách v průčelí. Detaily sestavy ozdobných lišt jsou na obrázcích 18 - 20.

Přijímač je vybaven tzv. spořičem: v sekundárním anodovém vinutí je zapojen přepínač. Přepnutím na "sporo" se na anody usměrňovačky (a následně i přijímací elektronky) přivádí snížené anodové napětí, tak dochází k úspoře ve spotřebě přijímače. Páčka přepínače se nachází na levé boční stěně skříňky, detail přepínače upevněného na sekci síťové části je na obr. 21.

Přijímač je osazen tehdy novými elektronkami s paticemi řady "T", tzv. "ocelovou harmonickou řadou", proto byl v reklamních prospektech uváděn jako "Iron 40 - Ocelová Gamma". Přes všechny výhrady k jeho konstrukci tvrdím, že je to na pohled velice hezké, roztomilé rádijko.

Průběh prací a stav po renovaci dokumentují fotky v galerii. Detaily najde zájemce v Servisní poznámce v Radiojournalu č. 80/2013. Schéma přijímače je zde v galerii.

Přijímač je nyní umístěn ve sdruženém depozitu.