Lorenz Super 140W

Technický list

Model                         Super 140W

Výrobce                      Lorenz; Berlin, Zuffenhausen u.a., Deutschland

Rok                             cca 1939-40

Zapojení, rozsahy      3+1 elektronkový šestiobvodový superhet pro AM rozsahy KV, SV a DV. MF=482 kHz

Osazení:                     ECH11 - EBF11 - ECL11- AZ11

Napájení                     střídavá síť, napětí 110-120-150-220-240V / 50 Hz

Reproduktor               kruhový dynamický s budicí cívkou, Ø 200 mm

Skříň, materiál            dřevěná s bakelitovou maskou v průčelí, funkcionalistický design, zadní stěna z perforované tmavošedé lepenky.

Rozměry (švh)            540 x 310 x 260 mm

Zdroj údajů                  E. Erb: Lorenz 150W/I. Schéma přijímače, převzaté z publikace Empfängerschaltungen, díl IV, str. 170, je v galerii.

Nálezový stav a renovace přijímače: Přijímač byl v roce 2002 získán od původního majitele s informací, že je nefunkční. Dřevěná skříňka byla bez sebemenšího poškození, s původním zachovalým brokátem, stav politury odpovídal stáří a slušnému zacházení s přijímačem, na šasi nebo na reproduktoru ani stopa koroze. Původní majitel pan Tomáš ze Zlína uvedl, že rádio v roce 1939 dostal darem od ředitele Baťových závodů pana H. Vavrečky jako odměnu za dobré pracovní výsledky na pozici vedoucího oddělení. A když mu rádio definitivně vypovědělo službu, uložil ho jako rodinnou památku v bytě do šatníku. Takže přijímač není žádný "půdní nález". Pan Tomáš mi v létě 2002 předával rádio s dodatkem: Já vím, že sbíráš rádia a že když ti ho dám, tak neskončí někde na smetišti...  Máme tedy další rádio s příběhem...

Přijímač byl kompletně rozebrán včetně demontáže čelní bakelitové masky a vše bylo vyčištěno. Síťový transformátor a výstupák jsou v přijímači upevněny mimo šasi, proto se montážní stojan musel doplnit příčnou lištou s řadou otvorů se závity pro upevnění těchto součástek. Závady byly identifikovány jednak v obvodech anodového napájení, jednak ve VF oblasti. Oba filtrační elektrolyly Siemens byly i po těch letech kupodivu v pořádku. V přijímači byly vyměněny svitkové kondenzátory s kritickým svodem, nějaký ten odpor a elektrolyt 25M pro filtraci předpětí v záporné větvi napájení. Detaily některých pasáží demontáže byly dokumentovány s ohledem na usnadnění práce při sestavování opraveného přijímače. Před montáží bakelitového rámečku a šasi byla politura skříňky oživena přeleštěním. Na obr. 30 a 31 je šasi opraveného přijímače před zpětnou montáží; vidíme, že stupnice je natištěná na černém podkladu hliníkového plechu, v bakelitovém rámečku před stupnici je vsazena jen čirá skleněná tabulka.

Na obrázcích 1 až 4 je přijímač po renovaci. Další obrázky ukazují postup prací v přibližně chronologickém sledu od prvního nahlédnutí za zadní stěnu až ke zpětné montáži šasi do skříňky. Na předposlední fotce je stav rádia před renovací v lednu 2003 ještě v mém sklepním depozitu; je zřejmé, že přijímač byl získán ve velmi dobrém stavu. Na posledním obrázku v galerii je schéma přijímače z publikace Empfängerschaltungen. Schéma je označeno 150W/I-IV, pro zde popisovaný typ 140W platí verze I, viz poznámka drobným písmem na schématu vlevo od síťového zdroje - výrobní verze I bez EM11. Další provedení byly verze II s tlačítky, verze III s magickým okem EM11 a verze IV s tlačítky a s magickým okem EM11, viz také klikací odkazy na vyobrazení všech čtyř verzí na webu radiomuseum.org. Proč autoři knihy nezařadili schéma k typu 140W samostatně se můžeme již jen dohadovat.

V roce 2006 byl renovovaný přijímač umístěn do sdruženého depozitu.