LUXOR 664 DW

Technický list

Model                          664 DW

Výrobce                      Luxor Radio AB; Motala, Sweden

Rok                             1933-34

Zapojení, rozsahy       5+1 elektronkový superhet pro AM rozsahy DV a SV, MF=492 kHz

Osazení:                     AK1 - AF2 - AB1 - E499 (REN914) - E443H (RES964) - 506 (RGN1064), doutnavkový indikátor

Napájení                     střídavá síť, napětí 100-250 V - 12 přepínatelných napětí

Reproduktor               kruhový dynamický s budicí cívkou, Ø 200 mm

Skříň, materiál            dřevěná dýhovaná s povrchovou úpravou šelakem, v průčelí před brokátem šest svitlých lišt, pod ním bakelitový rámeček stupnice tvaru "vějíř", dvoubarevná celuloidová stupnice.

Rozměry (švh)           395 x 425 x 225 mm

Zdroj údajů                  E. Erb: 664-DW, schéma se nikde nepodařilo objevit; nezbývá, než ho časem zakreslit.

Nálezový stav a renovace přijímače: Získán na klubovém setkání HRČS v létě 2013 v Třešti. Dýhy a lak skříňky bez poškození, lak velmi zachovalý, postačilo jen přeleštit. Přijímač byl kompletní, nehrající, žádná koroze. Nejdůležitější momenty z renovace zachycují fotograie v galerii. První fotky ukazují nálezový stav rádia před čištěním a demontáží, jak v detailu vnitřku dokazují vrstvy prachu na šasi (obr. 5). Základní očista se provedla pomocí kompresoru a štětce, po demontáži se dočišťovaly detaily. Jakmile byl vymontován reproduktor, vykoukla na svět dosud utajená indikační doutnavka (obr. 10 a dále). Z hlediska mechanického provedení se jedná o ukázněnou robustní konstrukci, totéž lze říci o přehledném umístění součástek a spojů pod šasi (detail viz obr. 26). Šasi bylo demontováno a zahájeno bádání zda to vůbec hraje a když to nehraje, tak proč...

Při zkouškách byla identifikována podstatná závada - přerušené vinutí anodové tlumivky elektronky AF2. Na obr. 12 a 13 vidíme anodovu tlumivku ještě před demontáží, je to ten hliníkový hrníček na přední straně šasi. Tlumivka vyjmutá z hliníhového stínicího krytu je na obr. 14. Nesnadným úkolem i pro dobrý zrak bylo nalézt utržený konec komůrkového vinutí tlumivky a připravit ho k připájení vývodu. Ostatní závady byly vcelku banální - svod vazebního kondenzátoru a svody kondenzátorů ve filtračních úsecích napájení. Za identifikaci a odstranění ošemetné závady v anodové cívce AF2 patří velký dík kolegovi Jirkovi Hájkovi.

Přijímač má doutnavkový indikátor vyladění stanic, indikátor je umístěn za řídkou tkaninou brokátu uvnitř kuželu membrány neproduktoru. Jeho citlivost se nastavuje potenciometrem umístěným zezadu přijímače. Pokud jsem měl možnost prozkoumat různé sběratelské stránky, kde se tento typ rádia vyskytuje, je velmi pravděpodobné, že prezentované přístroje jsou nefunkční - totiž nikdo (kromě této sbírky) neprezentuje přijímač v chodu s rozsvícenou doutnavkou, viz fotky zde v galerii. Jinými slovy - pokud majitel rádio nerozmontuje nebo neuvede do provozu, nemusí o existenci indikační doutnavky vůbec vědět. Jak svítí indikační doutnavka tohoto přijímače v závilosti na síle signálu vidíme na obr. 17 a 18, a obr. 19 ukazuje detail svítící doutnavky za tkaninou brokátu.

Přijímač byl v roce 2014 jako plně funkční umístěn ve sdruženém depozitu.

O výrobci: Společnost Luxor Radio AB (AB Radiofabriken Luxor); Motala, Švédsko, založil v roce 1923 Axel Holstensson. Zpočátku vyráběli krystalky a příslušenství, ale zanedlouho se firma vypracovala mezi přední švédské výrobce radiopřijímačů. V mezinárodním měřítku není značka Luxor radio příliš známá a distribučně se orientuje na severozápadní oblast Evropy. V roce 1950 začal Luxor jako jeden z prvních evropských výrobců velkosériovou výrobu televizorů. V současné době jsou pod značkou Luxor dodávány hi-fi soupravy, videorekordéry, přenosné přijímače a dokonce počítačové komponenty. Ačkoliv firma utrpěla obrovské škody při požáru výrobních objektů v roce 1976, značka nezanikla a na současném trhu je stále přítomna.

Doutnavkový indikátor vyladění

Sběratelům, obeznámeným s funkcí indikační doutnavky používané u některých superhetů z 30. let XX., století není následující text určen, ti vědí své. Vysvětlení možná uvítá čtenář, pro kterého je doutnavka jako indikátor vyladění zajímavou hříčkou - čili jakto funguje:

Správný technický název je "doutnavka", i když se běžně řáká "neonka"; občas ji ještě můžeme spatřit u starších domácích spotřebičů nebo na panelech různých rozvodných zařízení jako indikaci provozu. Tyto doutnavky buď svítí nebo ne, zatímco ta indikační svítí buď trochu (rádio chytá slabý signál) nebo hodně (máme silný signál). Podívejme se na detail indikační doutnavky na obr. 17. V dolní části trubičky je vidět dva prstence-spirálky, jeden prstenec je tzv. pomocná elektroda a druhý "řídicí" elektroda. Po celé délce trubičky je natažena tyčinka jako elektroda hlavní - katoda.

Uvnitř baňky jsou tedy tři elektrody. Přiložením kladného napětí na pomocnou elektrodu vyvolají vnitřní elektrody proti uzemněné katodě doutnavý výboj. Pomocná elektroda indikátoru je napájena z hlavní větve anodového napětí neměnným kladným napětím přes odpor řádově megaohmů (3 až 5). Vytváří pomocnou ionizaci a tím minimalizuje rozdíl mezi zápalným a zhasínacím napětím doutnavky. „Řídicí“ elektroda je přes poměrně malý odpor (20 až 40k, někdy s filtračním kondenzátorem) napájena z pracovních odporů řízené mezifrekvenční elektronky (selektody), u níž změna napětí v obvodech AVC (v závislosti na síle přijímaného signálu) mění pracovní režim elektronky. To se projevuje změnou anodového proudu a tím změnou napětí na pracovních odporech anodového okruhu této selektody. Tyto změny napětí jsou přiváděny na „řídicí“ elektrodu indikační doutnavky a ovlivňují výšku výboje na její uzemněné katodě.

Výrobci indikačních doutnavek předpokládali, že časem může svítivost doutnavky kvůli opotřebení chabnout, proto do přívodu "řídicí" elektrody někdy přidávali odporový trimr jako kompenzační prvek pro nové nastavení. Opotřebení indikačních doutnavek nejspíše nebylo zaznamenáno hlavně pro to, že éra těchto doplňků neměla dlouhé trvání…